Knížka Miroše Pirnera lehce vybočuje z řady odborných publikací napsaných tímto autorem, i publikací vydávaných ČKAIT. Spadá do oblasti historie stavební mechaniky u nás a zachycuje osobní, vesměs neformální projevy uváděných představitelů naší mechaniky, jak se projevovaly ve vztahu k autorovi a jeho přátelům během různých událostí, v průběhu jeho dlouhé odborné kariéry. A jak už to odpovídá autorově povaze, jde přitom převážně o postřehy úsměvné a optimisticky laděné. Popis dobře vystihuje atmosféru, jaká vládla mezi kolegy a na vybraných pracovištích v příslušné době – v daných politických a ekonomických podmínkách. Nepochybně i tyto všechny okolnosti patří do dějin této inženýrské disciplíny. Studenti se o nich ve škole sice učit nebudou, ale na čtenářích je, nakolik se z autorových úsměvných a vesměs optimistických epizod, dokáží poučit, a načerpat z nich podobný optimizmus.
